Spotřebitelské ceny v ČR meziročně v lednu vzrostly o 9,9 %, což bylo o 3,3 procentního bodu více než v prosinci. Pouze ceny telekomunikačních služeb zůstaly na stejné úrovni jako loni.
Zpráva Českého statistického úřadu o lednové inflaci v meziročním srovnání dokládá, že spotřebitelské ceny vzrostly oproti loňskému lednu o téměř 10 %. Na meziroční růst cenové hladiny měly největší vliv ceny bydlení, kde kromě nákladů vlastnického bydlení vzrostlo nájemné o 4,3 %, vodné o 5,3 % a stočné o 6,4 %. Další v pořadí vlivu byly ceny v dopravě, s vyššími cenamu aut o 11,1 % a pohonných hmot a olejů o 28,1 %. Potraviny byly meziročně dražší u brambor o 16,0 %, atd.
Rostly ceny prakticky všech výrobků a služeb. S jedinou výjimkou, kterou byly ceny telekomunikačních služeb, které zůstaly na prakticky stejné meziroční úrovni. České vlády a úřady nám sice vždy slibovaly, jak s vysokými cenami mobilních a dalších služeb zatočí a v daném kontextu není stagnace cen žádné vítězství, ale ve srovnání se skoro dvoucifernou inflací tak vypadat může.
Nabízí se otázka, proč ceny telekomunikačních služeb na rozdíl od jiných nestouply? Za nezměněnými cenami stojí tučné marže českých mobilních operátorů, které jim zatím umožňují zvýšení cen energií a dalších vstupů absorbovat, vzájemná, leč omezená konkurence a snad i obavy z přechodu zákazníků z vysokých tarifních paušálů zpět na předplacené karty. Odepřou si zákazníci spíš internet než teplo nebo potraviny?
Inflace se v telekomunikacích dosud neprojevila, ale co není, může být už v následujících měsících. V lepším případě se operátoři pochlubí, že nezdražovali jako ostatní, a my se rozloučíme s představou nižších cen nebo lepších parametrů tarifů. V tom horším se dozvíme, že operátoři nemohou přinášet oběti věčně a nahoru půjdou i ceny telekomunikačních služeb. Máme je sice nejvyšší v celé EU, ale to neznamená, že nemohou být ještě vyšší. Zvlášť teď, když EK odmítla návrh ČTÚ na regulaci velkoobchodu s mobilními daty.
